Test: Honda Civic 1,5 Turbo

Nejen zábavně vypadá, zábavně i jezdí

Naším testovaným vozem je Honda Civic desáté generace, o které si můžeme klidně říct, že nejen zábavně vypadá, ale i zábavně jezdí. Zajímavostí je, že průkopníkem těchto kompaktních hatchbacků nebyl Volkswagen, ale právě Honda. První Civic byl představen už v roce 1972, takže je skoro o dva roky starší než Golf. Od té doby auto samozřejmě zmohutnělo a vyspělo.

Zatímco v předních partiích působí testované auto dynamicky, a místy až agresivně, zadní část, respektive její samotné ukončení a tvar zadních svítilen působí místy až trochu nešťastně. Ještěže tomu trochu napomáhá dvojitá koncovka výfuku.

A když už jsme na zádi, tak se rovnou podíváme na páté dveře. Tohle auto je totiž typem karoserie liftback, což je pro Hondu Civic vůbec tou nejlepší variantou, auto vypadá stylově a je praktické.

Japonci to mají vzadu prostě vychytané

Náš Civic rozhodně potěší objemem zavazadelníku 420 litrů, což je na poměry konkurence skvělá hodnota. Takže kufr paráda, ale je tady i další vychytávka – z boku vysouvatelná roletka, díky které když budete sklápět zadní sedadla, nemusíte nikdy nic řešit, tedy jak zavazadla naložit, poskládat atp. Nesundáváte zadní plato, prostě všechno vyřešíte praktickou roletkou. Zadní lavice je poměrně strohá, ale před koleny je dostatek místa, nad hlavou už trošku míň, ale co se dá ocenit je subtilnost předních sedadel. Tím i ze zadní lavice skvěle vidíte dopředu, takže vašim dětem vzadu nebude špatně. A jak to je naopak s výhledem dozadu přes zadní zrcátko? Je tady známým způsobem „hondovsky“ rozdělené zadní okno. Toto rozdělení je oproti dřívějšku naštěstí níž čili vás nijak ve výhledu neomezuje.

Interiér – jak dlouhé nohy má průměrný Japonec?

Pozice za volantem je až na dvě drobnosti naprosto skvělá. Sedíte příjemně nízko, jste skvěle obklopeni interiérem a výborně tak cítíte auto. A ty drobnosti? Tou první je oblast pravého kolene, když jedete normálně, tvrdý plast nevadí, ale pokud jedete dynamicky a potřebujete se zapřít, tak koleno do plastu naráží, a to zkrátka bolí. Tou druhou věcí, která s tou první trošičku souvisí je nenastavitelný sklon sedadla. Když řídíte dynamicky, je lepší sedák si naklopit a zapadnout zadkem abyste při brzdění nevyjížděli dopředu. Tady to bohužel nejde.

Převodovka senzační, jen motor nám trochu pije

Motor 1,5 turbo disponuje výkonem 134 kW a točivým momentem 220 Nm, který je z důvodu použití převodovky cvt kvůli řemenu omezen (oproti verzi s manuálem). Ovšem i když má auto omezený točivý moment, tak pořád není pomalé. Převodovka cvt je velmi vychovaná – má digitálně přednastavené stupně, a tím tak dokáže simulovat funkci řazení. K tomu jsou i pádla pod volantem, a je dost možné, že nějakých 90 % řidičů vůbec nepozná, že se jedná o variátor. Takže pokud se vám při představě jízdy jako na skútru, ježí i chlupy na zádech, tak v Civicu nemusí. V tomhle vozu se nic podobného neděje.
Nevýhodou je malá nádrž s objemem pouze 46 l, a když se jezdí dynamicky, tohle auto je schopné polovinu nádrže bez problémů vypít za nějakých 180 až 200 kilometrů. Na druhou stranu běžně jste schopni jezdit za 8 až 9 litrů. Ovšem pokud byste se chtěli vzdát plynulosti cévétéčka a řadit manuální převodovkou, tak s manuálem budete jezdit za 7 l, což je velmi slušná hodnota.

Jízdní vlastnosti z říše sportovních aut

Testovaná Honda Civic je v případě jízdy po hrubém asfaltu poměrně hlučná. Je to ovšem daň za její nízkou hmotnost, vždyť tahle verze i s převodovkou cvt, váží jen lehce přes 1.400 kg. Jenže, co nám naopak tato nízká hmotnost spolu s neobyčejně pevnou platformou a skvělým podvozkem přináší? Neskutečné jízdní vlastnosti! Vůz doslova ždímá veškeré vlastnosti svých pneumatik. A protože vývoj pneumatik je už hezky daleko, bavíme se o nesmírně schopném autě. Civic neobyčejně rychle reaguje na vaše povely a vaše ruce jsou skrz přesné řízení pevně spojeny s přední nápravou, takže výsledná odezva Civicu je doslova z říše sportovních aut.

Profesionální testovací řidič: „… když zatočíte, trošičku ulevíte, cítíte, jak to auto si zatíží vnější zadní kolo, krásně se stočí do oblouku, a to řízení… tohle není sterilní, tohle je chirurgicky přesný a velmi zábavný náčiní, dokonce i v týhletý verzi s cévétéčkem, udělám sebemenší pohyb volantu a Civic ho udělá taky!“

Tak tedy: snad kromě občasného jízdního hluku je Honda Civic desáté generace auto, které si vaše rodina oblíbí a vy jako řidič, ho budete doslova milovat.

Hodnocení nakonec – senzační a spolehlivý Japonec

Ptáte se na spolehlivost Hondy, které ještě nebylo ani 5 let? Tak to se ptáte zbytečně. U nového Civicu byla prozatím hlášena pouze jediná svolávačka. Tou zemí bylo Portugalsko a nahlásil se problém s nízkotlakou palivovou pumpou. A to je všechno, Civic jezdí, a stále jezdit bude. Ostatně tomu je přizpůsoben i servisní interval Honda – jednou nejpozději za rok, nebo jednou nejpozději za 20 tisíc kilometrů. A právě toto je přidanou hodnotou testovaného Civicu. Člověk při jeho koupi nepřiplácí za luxus, platí především za fantastické jízdní vlastnosti kombinované s využitelnou praktičností a spolehlivostí. Díky Hondo, skvělá koupě!