zpět
Test: Alfa Romeo Giulia
Dnes tady mám už šestiletou Italku. Má naftový motor. Slyšíte správně, davy se ozývají: “Ježišmarja italský naftový auto! A co ta spolehlivost!” Jenže, co když je to trošku jinak? Co když tohle auto s naftovým motorem je výjimečně spolehlivé?
Často slyším, že diesel je volbu minulosti. Že dnes ho nikdo nechce. Zkuste to říct majitelům těchto vozů s benzínovým motorem, kteří na něm měli fatální poruchu. Možná změnili názor. Tady je totiž diesel tou spolehlivější volbou. Dieselový motor, stejně jako benzín, je tady uložený podélně. To například znamená méně vibrací při jízdě. Má objem 2,2 l a z něj doluje výkon 150 koní. Právě díky naddimenzované konstrukci vydrží o hodně déle. A ty přidané 2 deci oproti 2 litrům jsou docela znát, hlavně při jízdě proti kopci, kdy působí lehčím a takovým samozřejmým dojmem. Spotřeba oleje je tady běžně nulová, jenom pozor při jeho výměně. V tomto motoru je pouze 3,6 litru oleje, a když to někdo přelije, může to potom proniknout do sání a zbytečně opravujete váhu vzduchu. Jinými slovy je to Alfa a měl by ji servisovat ten, kdo servisuje Alfy. A ne každý druhý servis opravující cokoliv jezdí po cestě stylem halabala.
Alfa Romeo Giulia není velké auto a je konkurencí pro BMW řady 3. Právě to dokládá třeba objemem kufru, který má 380 litrů. Interiér vám nabídne jen tolik prostoru, kolik skutečně k životu potřebujete. Tedy pokud zrovna nevážíte 150 kilo a nemáte dva metry. A stejně tak vzadu. je tady dostatek místa i za mnou, když mám 187 cm, ale nic víc. Jinými slovy, komu imponuje velkorysost modelů koncernu Volkswagen, u kterých, když máte panoramatickou střechu tak v autě je pomalu ozvěna, bude tady nemile překvapen. Na druhou stranu právě díky takovému interiéru Giulia padne do ruky jako ulitá.
Giulia jako ojetá startuje na zhruba čtyřech stech tisících korunách. Většina z nich má automat a čtyřkolku. A věřte tomu nebo ne, dobrá volba je automat. Tady je totiž osmistupňové ZF, krásně odstupňované, hladce řadící a velmi spolehlivé. Navíc firma působí v Jihlavě. To znamená, že servis výměny oleje v převodovce atd. může proběhnout tam. Nemusíte jezdit zbytečně do autorizáku. Cenově to vychází lépe, oni sami nejlépe ví, jaké úkony mají provést. Olej v této převodovce byste měli měnit někdy mezi 60 až 100 tisíci km. To doporučuje mimochodem i sama Alfa. Například BMW u těchto převodovek doporučuje interval výměny oleje 100 až 150 tisíc km. Je to na vás, ale řídil bych s tím, co doporučuje Alfa.
Julinka patří k mým oblíbeným. Přestože je menší, přestože na cestě nezabírá zbytečně moc místa, tak působí neobyčejně vyspěle. Do kabiny nepronikají žádné vibrace a vůz má výborné rozložení hmotnosti mezi oběma nápravami blížící se poměru 50 na 50. To autu propůjčuje neobyčejnou chuť zatáčet. Je to nádherně dotáčivé auto. Má už z výroby poměrně agresivní geometrii předních kol. Cítíte jak se Giulia velice pevně a s naprostou jistotou opře o vnější kolo a zakrojí ho do asfaltu. Navíc má neobyčejně přesné a strmé řízení, na které je třeba si zvykat. Jakmile si zvyknete na její chování, na to že jí v zatáčkách můžete skutečně věřit, nedáte na ni dopustit. Na palubě je to fajn, v sedadlech taky. Sice nemají výraznější boční vedení, ale tím, jak vás zbytek kabiny příjemně obklopuje, tak si člověk jednoduše nemá na co stěžovat.
Abych jenom nechválil, auto má i své stinné stránky. K nim patří třeba zpracování interiéru. Kdysi dávno, když Giulia byla nová, jsem rozsvěcel světla a zůstal mi ovladač v ruce. Plasty sem tam povrzávají, ale chápu to jako daň za skvělé jízdní vlastnosti a za čistou duši, kterou tohle to auto dokonce i s naftovým motorem má. Také je tu poměrně výrazný aerodynamický svist při vyšších dálničních rychlostech. Na co se po letech připravit? Nemile vás může překvapit koroze zadních brzd. Ta je u těchto aut častá, stejně tak závady elektromotorku elektronické ruční brzdy. Vysloveně okrajovou záležitostí je únik oleje mezi motorem a převodovkou. To je drahá oprava. Ne snad kvůli těsnění, ale kvůli tomu, že všechno musí ven. A potom další závadou bývají čidla na AdBlue. Jednoduše odejdou a auto potom neví, kolik ho má v zásobě. Ale tady vidíte, že tady žádný nalévací otvor není, protože my máme auto z roku 2017. Až do poloviny roku 2018 motor 2,2 l plnil Euro 6 bez AdBlue. Takže vřele doporučuji.
Dobré spolehlivosti naší Giulie napomáhají rozumně nastavené servisní intervaly. Výměna oleje po 20000 km nebo po jednom roce. Možná proto ji firmy nechtěli, protože longlife intervaly po 30000 km v účetních tabulkách vypadají dobře. A doporučuji nezapomenout, v tomhle motoru jsou řemenové rozvody, žádný řetěz, a to znamená nechat je vyměnit po pěti letech a nebo po 100 tisících kilometrů. Přes všechny sportovní vlastnosti je Giulia také auto pro běžné každodenní ježdění. Na palubním počítači svítí spotřeba 6,2 litrů na 100 km. A to znamená, že jezdíte úplně za úplně stejné peníze jako se škodovkou. No a proti té škodovce je auto na dírách docela nepohodlné. Pokud vás bolí záda, měli byste přemýšlet nad něčím jiným.
Kdo by to řek, Julča v naftě, a tak spolehlivá. Co do spolehlivosti, může Giulia vyprášit kožichy zavedené německé trojice. A když navíc takhle hezky jezdí, je ideální volbou pro někoho, kdo se chce za půl milionu korun vymanit a chce jezdit něčím neotřelým. Něčím úplně jiným, a přitom kvalitním a zábavným.
