zpět
Švédská bedna na kolečkách
První jízda
Podepsáno, zaplaceno a můžu si ho konečně převzít. Vysněný vůz pro mě a moji rodinu. V ruce držím klíčky a poprvé slyším nový zvuk odemčení dveří. Sáhnu po klice a dívám se do prostoru nového interiéru. Už ta vůně mě fascinuje. Uvnitř sebe mám radost jako malý kluk. Tak moc se těším, až vyjedu z brány a poprvé se s ním projedu.
Sedím na sedadle řidiče, dlaněmi hladím palubní desku. Všechno je tu tak dokonalé. Moderní a přitom intuitivní. Aniž bych někdy vlastnil tuhle značku, hned je mi jasné, kde co je a jak to ovládat. Startuji, motor se rozběhne a já vyjíždím. Na navigaci poprvé zadávám cestu do školy mé dcery. Vyzvednu ji a pojedeme domů. Co na to bude říkat? Bude překvapená? Určitě ano. I když jsme o výměně našeho auta mluvili už dlouho, dnes to nečeká. Bude to krásný den, stavíme se doma, vezmeme Bada a pojedeme s ním za město. Máme to tam rádi. Představuji si, jak na to bude reagovat náš Bad. Staré auto měl rád. Jak jsme otevřeli dveře, už v něm seděl. Zvykne si. Bude to fajn.
Kde ten táta vězí?
Za chvíli skončí hodina a s ní i celé vyučování. Konečně pátek. Za oknem svítí sluníčko a poslední minuty dějepisu se tak táhnou. Už bych si měla skládat věci do batůžku, abych pak moha hned vyběhnout ven. Bude na mě čekat táta. Jestlipak nepřijede pozdě? Občas se mu to stane. No jo, pátek, ty kolony. Ach jo. Zvoní! Ještě penál a házím batoh na záda. Probíhám chodbou. „Ahoj holky, dnes nemám čas. Čeká na mě táta a Bad.“ Zamávám v letu kamarádkám a už stojím před školou. A je to přesně tak, jak jsem si myslela, táta má zase zpoždění. Pokrčím rameny a sedám si na schody. Tak prostě počkám. Troubení. Jednou dlouze a dvakrát krátce. To je naše znamení s tátou! Rozhlížím se. Nevidím ho. Je tu jen pár aut, ale ani jedno není naše. Spletla jsem se? Přede mnou někdo vystupuje z velkého tmavého auta. Je to táta! Rozbíhám se za ním. „Tati, tati, co to je? To je nové auto?“ vlepím tátovi pusu a poskakuji kolem auta. Táta jen pokyvuje hlavou a říká: „Beruško, to je naše nové auto“, odmlčí se a otvírá dveře spolujezdce, „tak nastupujeme princezno. Jedeme pro Bada a pak na výlet.“. Naskočím do auta. Uvnitř je všechno tak nové a voňavé. Dívám se nahoru, dolu, dozadu, na palubní desku, ptám se taťky na co která tlačítka jsou. Čas letí a my jsme před domem. Tak honem, jdeme pro Bada, ten bude koukat!
Švédská bedna na kolečkách
Je pátek odpoledne a já slyším motor auta. Super! Pán přijíždí domu a určitě veze ze školy i mojí malou paničku. Musím hodně štěkat, aby mě slyšeli, že jsem tady, že tu čekám. To jsem já Bad! Určitě pojedeme na výlet, pokaždé to tak je, vždyť tu na ně celý den poctivě čekám, tak si to zasloužím. Ale co to je? Ten zvuk motoru? To není ten, co ho znám. Tak to se mi nelíbí. Co když to nejsou oni? Co když zapomněli, že jsme měli jet ven za město? Štěkám a vrčím. Čumákem jezdím pode dveřmi a něco mi říká, že pach těch lidí znám. Blíží se! Jdou sem! Jupí, jsou to oni! Slyším zámek, dveře se otvírají… moje panička, je to ona! Oblíznu ji ten její malej čumák. Fuj to jsem si oddechl a pán je tu taky. Ale teď musím očíhnout, čím to přijeli.
Nasedat, jedeme
No jo, tohle auto neznám, to je nové. Trochu moc navoněné, nechápu, co se na tom těm lidem líbí. A hele! Můj čumák mi říká, že tady ještě žádný psí kámoš nebyl, to mi vyhovuje. Tohle auto bude jen moje a mých lidí. No tak … kde vězíte? Pes, aby vás pořád honil. Pojeďte už za město. Tuhle boudu chci vyzkoušet hned.
Volvo … bezpečí, pohodlí, charisma
Konečně jsem se na sedačce, škoda že musím mít ty kšíry a být připoutaný jako dvounožec, prý že to musí být, že to je pro moje bezpečí. Musím stoupnout na všechny čtyři, abych si tu novou boudu pořádně prohlédl a očichal, ale to mi nevadí. Koukám, je to hodně prostorný. Mám tu spousty místa, chvíli si lehnu, pak si sednu, můžu koukat z okýnka. To je jízda! Ani mi nepřijde, že jedeme naší starou silnicí jako každý pátek, že by tu silnici opravili? To ne, to bude tím novým autem. A co si to tam povídají? Musím nastražit uši. Moje malá panička se ptá, co je to za auto. No to vidí i pes… přeci Volvo! Taky bych si ho chtěl prohlédnout i vpředu. Ta průhledná kost uprostřed, ta se mi líbí. Ta by se kousala. A jéje, vidím na mapu, no jasně tuhle cestu znám. Za chvíli se proběhnu. Hele, dávej pozor! Chodec! Že ho ten můj páníček nevidí? Musím štěknout, nebo se stane neštěstí… ale co to? Auto samo brzdí… to je vychytaný panečku. A ten rozjezd, ani se mi ty moje čtyři nohy nepohnuly z místa. Zastavujeme, tak honem ven a najít co největší klacík.
Volvo XC40 je vůz, který si oblíbí celá rodina
Bad je spokojený. Ale je to jen pes a je jasné, že na to má svůj psí pohled. Jak se na to díváme my? Co řešíme při výběru vozu, který má sloužit celé rodině? Velikost? Bezpečí? Spotřebu? Design? Chytré funkce? Tohle vše vám totiž Volvo XC40 nabízí, a ještě mnohem víc.
Myslím za tebe, dovezu tě v pořádku
Značka Volvo je historicky spojená s perfektními ochrannými systémy, které myslí za řidiče. Málokterý vůz má tyhle funkce v základní výběru. Volvo ano. Chytrá světla, která se včas přepnou, abyste neoslňovali protijedoucí řidiče. Dokonce když vůz plně naložíte, světla automaticky přizpůsobí úhel tak, aby ani v tomto případě nikoho neoslnili. Jste unavení a občas se stane, že máte tendenci vyjet mimo svou část silničního pruhu? Volvo to ohlídá a detekuje dělící čáry a včas vás jemně vrátí, kam patříte. Komfort ve voze zajistí snímač vlhkosti. Znáte to, když trávíte ve voze hodiny jízdy a díky klimatizaci je vzduch suchý a nepříjemný. Ve Volvu ne. Snímač zajišťuje udržovaní vlhkosti vzduchu ve správném poměru k venkovnímu klimatu. Určitě je dobré, zmínit „Nafukovací clonu“. Jedná se o clonový airbag, který chrání hlavu a krk v případě postranního nárazu, nebo když se vůz převrátí. Už věříte, že Volvo je velmi dobrá volba? Kdo miluje svoji rodinu, vozí ji právě ve voze značky Volvo. A ten, kdo si umí vybrat, koupí Volvo XC40.
