Range Roverem na ryby

Je pátek a my vyrážíme na další z našich focení. Tentokrát bereme Range Rovera a vyrážíme za Vítkem – úspěšným rybářem, kterého dneska budeme fotit. Kolega Jirka při každém protijedoucím autě trochu přibrzdí, protože má strach, že se nevejdeme. Vešli. Dokonce i v pořádku dorazili na místo.

Lokací je sympatický rybník kousek od Prahy, na kterém hnízdí labutě – hlídačky stovky pstruhů, kteří se skrývají pod hladinou. Jako první trochu obhlídneme okolí, ať víme do čeho jdeme…

Kousek od rybníka je menší les, kde jsme také nafotili první snímky a trochu otestovali schopnosti auta. Zjistili jsme, že klacky ani vetší kořeny pod kolama mu nedělají problém, logicky.

Přijíždí náš dnešní model, nabízí kávu, kterou samozřejmě neodmítnu a už si začíná připravovat potřebné náčiní. Dneska to totiž nebude jen o prutech, ale i o příborech..

Vítek pózuje jako by se modelem narodil a při té příležitosti z vody vytahuje jednoho pstruha za druhým. To, proč jich bylo víc, když jsme na fotky potřebovali jenom jednoho, se dozvíte na konci článku.

Nachytáno. Konečně jdeme na tu část, která mě přece jenom zajímá o trochu víc. Vytahujeme vařiče, hrnce, pánve, brambory a další ingredience a věci potřebné k…. fotkám, samozřejmě.

Víťa je totiž mimo jiné také vynikající kuchař. V kuchyni, kterou si sestavil na pařezech, se pohybuje stejně obratně jako u rybníka s prutem. Až se mi chce napsat, že se při tom cítí jako ryba ve vodě.

Vrchol dnešního focení je tady. Pstruha, kterého Vítek bezchybně nafiletoval, opekl na másle spolu s česnekem a rozmarýnen a k tomu připravil pažitkové brambory. Celé veledílo (konečně) servíruje na obří prkýnko, které prozíravě dovezl Jirka.

Mňam! U fotek to naštěstí nezůstalo. Naservírováno zůstává jen po dobu nutnou k focení a obsah obřího prkýnka rychle mizí – v nás. Chvíli oddychujeme a jedeme udělat ještě pár fotek kousek vedle – k poskládanému dříví, ať sérii fotek nějak zakončíme.

Dílo dokonáno a my se pomalu loučíme. Před posledním sbohem ale Vítek bere igelitky, ulovené pstruhy spravedlivě rozdělí a vkládá do tašek. Jednu pro mě, jednu pro Jirku. Jirka sám rybaří, takže vykuchat rybu je pro něj stejně lehké jako vyfotit fotku. Ale já, rybou nepolíbená, jen stojím a poslouchám instrukce, jak s touhle prekérkou naložit. Moje rybí dobrodružství tedy pokračuje ještě doma, ale všeobecně dnešní den hodnotím velice kladně, až nadstandartně a těším se na příští focení!