Auto na víkend: Superb

Pokusit se napsat „recenzi“ na auto, když mu vůbec nerozumíte, je stejně troufalé, jako poprvé v životě stoupnout na lyže a jít hned na černou sjezdovku. A možná ještě o kus víc, protože jsem ženská. I když mezi auty pracuju už rok a půl, pořád mám problém rozeznat letní pneumatiky od těch zimních. A i přesto jsem tu a píšu to, což považuji za hrdinský čin.

Protože od kolegy pořád slýchám, že Superb je nejlepší, vybrala jsem si z naší nabídky trojkového 2.0 TDi SportLine. Hned na první pohled jsem si všimla, že má stříbrnou barvu a že to není kombík, pro začátek úspěch.

Jak šla jízda?

Vzhledem k tomu, že se chystám do rodných Varů, auto si užije jak Prahu, tak dálnici, ale i divokej západ…
Protože vyrážím za hustého deště, další věc, které si všimnu je, že stěrače stírají – dokonce automaticky, což se hodí.
Pro pohodlnou jízdu jsem si vybrala automat, který mi vyhovuje, ale pro fajnšmekry je pod volantem páčka, pomocí které si člověk může řadit i sám (říkal kamarád). Nechybí ani tempomat, který umí jízdu udělat ještě komfortnější. Zrychlení je slušné, ale proti sportovní Octávce, kterou jsem měla v létě, je Superb o něco línější. Auto hezky sedí v zatáčkách a zvládlo i závěje sněhu u babči v Jáchymově. Potěšilo mě i automatické svícení. Vyzdvihla bych taky to, že skutečnost, že jsem přejela kanál nebo najela do díry, nebyla skoro znát – někteří by to nazvali měkkým podvozkem.

Co bezpečnost?

Věc, která potěší každého, kdo má pocit, že se to tam prostě nemůže vejít, jsou jednoznačně parkovací senzory a kamera – kamarádi do nepohody, které jsem využívala hojně. Moje oči cítily vděčnost za samostmívací zpětné zrcátko a potěšilo mě hlídání proti vybočení z pruhu, protože co si budem, sem tam se člověk prostě zapomene.
Systém, na který se sice nedá 100% spolehnout, ale v autě mi dost chybí, je hlídání mrtvého úhlu. Zpětná zrcátka tu sice samozřejmě jsou, ale víme, jak to je… někdy to zachrání.

A interiér?

V tomhle případě rozhodně neplatí „navrch huj, vespod fuj“. Tady se to prostě povedlo zvenku i zevnitř.
Prostoru je dost jak na předních, tak na zadních sedačkách a kufr je tak velký, že tam moje taška trpěla separační úzkostí. Přední dvě sedadla jsou vyhřívaná, což potěší 10 z 10 zadků a elektrické ovládání i s pamětí je příjemné plus. I vyhřívaný volant vykouzlí úsměv na tváři, stejně jako ambientní osvětlení, u kterého si můžete nastavit barvu podle sebe. Hlasové ovládání palubního systému jsem sice nevyzkoušela, protože mě děsí, ale je tam a věřím, že odvážlivcům dokáže zpříjemnit život. Co jsem ale využila, bylo Apple Car Play, které fungovalo skvěle.

Tohle prostě chceš

Celkově bych můj víkend se Superbem shrnula jako nadstandartní. V autě se pohodlně sedělo a je tak prostorné, že kdybych sklopila zadní sedačky, pohodlně se tam dá i vyspat nebo převézt nadměrný náklad. Přišlo mi, že zvenku nebyl slyšet skoro žádný hluk, takže kdybych mluvila sama pro sebe, nemám problém se slyšet. Co se týče hudby, audiosystém už jsem zažila lepší, ale rozhodně i mnohem horší, takže pořád nadprůměr. Tohle auto se mi vracelo s těžkým srdcem a chápu, že ho kolega tak chválil… 🙂