Vše toto na náš testovaný vůz pasuje. Seznamte se s velmi osobitým autem, s SUV značky Mini. Že to nejde dohromady? Tak to pojďme otestovat.
Model Countryman vznikl poprvé v roce 2010. A i když se jedná o produkt britské automobilky pod vedením německého BMW, vyráběn byl od počátku v Rakousku. První generace R60 vznikla za přispění původních dílů z generace Mini R56, takže pod kapotou Countrymana často najdete i proslulé motory ze spolupráce BMW a koncernu PSA.
Celkově vzato, tohle auto působí vesele. Oblé tvary zkombinované s funkčním designem tady najdete úplně všude, třeba na zrcátkách, na směrových blikačích nebo na klikách dveří, které se netahají ven z auta, ale po vzoru starého Mini je doopravdy musíte zmáčknout.
Když se podíváte v Countrymanu na středovou kapličku přístrojů spolu s výdechy ventilace, tak ne nadarmo si vysloužily přezdívku panda. Stačí vám totiž trošičku představivosti a máte jasno – pandí čumák a uši.
Ovladače na středovém panelu, ovladače osvětlení, tak to všechno vypadá, jak z letadla. A když se např. podíváte i na páčky pod volantem, tak opět zde čiší ta podmanivá, všudypřítomná kulatost i veselost zároveň.
Jednu věc si ale neodpustíme, zatímco tohle auto před deseti lety, když bylo nové, působilo festovně, skoro až prémiově, a museli jste podle toho náležitě zaplatit, tak dneska po těch deseti letech, jednotlivé plasty a spoje, moc pevnosti již nevykazují.
Tak, co, je v Mini Countrymanu hodně místa? Countryman je pocitově spíš nafukovací, ale velké auto to rozhodně není. Je to spíš auto do města a pro příměstské popojíždění než plnohodnotné SUV pro celou rodinu.
A co kufr? Je to Mini, takže by měl být… Ne, zase tak špatné to není. S objemem 350 litrů se praktický kufr Countrymanu řadí někam do nižší střední třídy, kam ostatně vůz kromě své výšky přes 1,5 m vlastně i patří.
Ovšem vysloveně praktické tady nejsou dveřní výplně s malými kapsami, ani místo na zadních sedadlech, kde se průměrný dospělí cítí plně ze všech stran obklopen, a to už nijak komfortně nepůsobí.
Mini jsou velmi zábavná auta na silnici, ale ano, bohužel i v servisu. Vlastně jenom jediné, silnější benzínové provedení bylo doopravdy spolehlivé – vrcholná verze John Cooper Works s motorem s motorem 1,6 THP, který ale byl pro potřeby silnějšího provedení už výrazněji modifikován. Dieselové dvoulitry z řady N od BMW už bohužel tak spolehlivé nejsou. A zážehová přeplňovaná šestnáctistovka THP? Tak ta jezdí i v Countrymanu kouzelně, tedy v momentě, kdy auto jezdí a nemáte ho zrovna v servisu. Její spolehlivost by ovšem vydala na samostatný test.
A jak je na tom spolehlivost naší atmosféricky plněné šestnáctistovky o výkonu 72 kW? Jdeme si to říci za volant.
Ani našemu motoru se problémy zážehových verzí nevyhýbají, a protože je to přímovstřik, tak vás bohužel můžou potrápit také problémy s karbonizací. Na to pozor, takže tankovat kvalitní aditivovaná paliva. Společným činitelem poruch zážehových motorů jsou potom vadná vodní čerpadla, občas se objevují netěsnosti ve vodním i olejovém okruhu okolo regulačních ventilů a potrápit vás také může rozhozené variabilní časování. Výhodou ale je, že takové auto okamžitě poznáte, protože při testovací jízdě bude působit dýchavičně, má výraznou prodlevu při sešlápnutí plynu a v tahu také škube.
Mini Countryman One rozhodně není žádná stíhačka. Motor o výkonu 72 kW v kombinaci s váhou vozu 1300 kg je ale příjemně statečný a působí dost dynamicky, ale na nějaké „lítání“ to samozřejmě není.
Countryman má už od základní výbavy výrazně tužší nastavení podvozku než jeho konkurenti, tak aby působil sportovněji. Takže si dobře rozumí s malými koly, protože když máte velká, auto se nebojí tlouct o silnici a působí velmi prkenně.
Výhodou ale je, že i s malými koly a tlustší pneumatikou tady sportovní chování auta prostě zůstane. Je tu velmi strmé řízení, na které zejména při vyšších rychlostech musíte už dávat trošičku pozor. Mini i velmi obratně zatáčí, a ostatně i celková ergonomie, umístění hlavice řadící páky, pozice pedálů, to všechno vám dovoluje Countrymana příjemně ovládat, i když jedete třeba trošku dynamicky.
Naše Mini si běžně bere okolo 6 litrů, a protože i pro základní verzi je k dispozici manuál se šesti převodovými stupni, tak se naštěstí nemusíte bát ani dálnice. Tohle je prostě velmi příjemné auto pro skvělé svezení i v naprosto základní verzi.
Na první pohled sice vypadá, jako takové nevybavené káčátko, jenom se střešním oknem, resp. se dvěma střešními okny, ale ve finále v tom autě nakonec nepotřebujte skoro nic víc. A vzhledem k té ceně, která v našem případě klesla pod 300 tisíc Kč, to vážně stojí za úvahu.
První Mini Countryman One se i přes původní nepřízeň fanoušků značky jednoznačně povedl. Není to velké auto, spíš tak roztomile nafukovací, a to je vlastně fajn. Stále s ním zaparkujete do malých parkovacích míst, ve městě se díky strmému řízení všude propletete a za městem na okresních silnicích, když tomuhle prckovi protáhnete pérka, tak se budete smát nejen vy, ale i One.