První generace Renaultu Twingo zaujme nízkou pořizovací cenou a nabídkou místa pro posádku. Automobil zkonstruovaný počátkem devadesátých let není výkřikem techniky, avšak představuje zajímavou možnost pro méně náročné motoristy.
Malé Twingo není vůbec tak malé, jak se může na první pohled zdát. To je jeden z důvodů, proč si stále dobře hledá nové majitele. Tím druhým je přirozeně výborná cena, která láká zájemce o tento typ vozu. Renault Twingo první generace není zrovna automobil pro překonávání dlouhých vzdáleností, i když i to v případě potřeby zvládne. Jeho úloha je spíše na místě městského či příměstského vozu, čemuž odpovídají použité maloobjemové benzinové motory. Naftový motor v nabídce nenajdete. Naopak variabilní interiér nabízí nečekané možnosti, které může většina konkurentů Twingu jen závidět. Vůz jednoduché konstrukce navíc opraví snad každý průměrný automechanik. Absence složité techniky a elektroniky je v tomto směru jasnou výhodou.
Z hlediska vnitřní prostornosti si Renault Twingo stojí velice dobře. Vzhledem k vnějším rozměrům totiž nabízí až neuvěřitelně velký vnitřní prostor. Čtveřice cestujících se tak ve vozidle určitě tísnit nebude. Svůj podíl na tom má i posuvná zadní lavice, která umožňuje zvětšit prostor pro cestující vzadu, nebo naopak zavazadelník, dle aktuální potřeby. Podle polohy zadních sedadel tak zůstává zavazadlový prostor o objemu 168 až 261 litrů. Na posádku Renaultu Twingo čekají měkká sedadla, často vyvedená v barevném čalounění, které spolu s dalšími barevnými prvky oživuje interiér. Těmi prvky jsou třeba ovladače ventilace na originálně zpracované palubní desce. Ta svými tvary ladí s neotřelým designem karoserie. Tvoří ji však tvrdý plast, navíc slícování jednotlivých plastových dílů není vždy perfektní. Vzhledu interiéru nepřidává ani obnažený lakovaný kov na dveřích či sloupcích karoserie. Je zkrátka znát, že jde o levný automobil, při jehož výrobě byly provozní náklady v zásadní úloze. Zmínit musíme také netypické rozmístění palubních přístrojů. Řidič má před sebou pouze řadu kontrolek, samotná přístrojová kaplička je uprostřed palubní desky. Čitelnost jejího digitálního displeje mnohdy komplikují sluneční paprsky.
Jízdní vlastnosti vozidel vyrobených před modernizací jsou omezeny absencí předního příčného stabilizátoru. Nepotěší ani nepřesné řazení. Naopak výhodou Renaultu Twingo je bez ohledu na věk dobrý výhled plynoucí z bohatého prosklení karoserie. Všechny tři nabízené benzinové čtyřválce si s automobilem bez problémů poradí. Pozor však na motor 1.2 o výkonu 40 kW, který často nadměrně spotřebovává olej. Ideální volbou je šestnáctiventilová dvanáctistovka o výkonu 55 kW ve spojení s manuální převodovkou. Robotizovaná převodovka Quickshift5 nepatří k povedeným.
Nejčastějším problémem Twinga jsou vůle na podvozku. Výjimku nepředstavují vytlučené čepy přední nápravy a vůle v silentblocích jak na předním, tak zadním zavěšení nápravy. Výsledkem pak je tzv. plavání vozu zejména na horizontech a v zatáčkách. Nezřídka dochází k vlnění předních brzdových kotoučů, výjimkou není ani nesouměrný brzdný účinek. Občas se vyskytují potíže s poloosami nebo opotřebenými ložisky kol. Pozor si dejte také na problémy s elektroinstalací, poruchy imobilizéru či stěračů. Vyskytuje se také koroze výfuku. To jsou ale všechno věci, které lze při prohlídce před koupí vozu zkontrolovat.
Nezávislý test Euro NCAP absolvoval Renault Twingo až v roce 2003, tedy tři roky po modernizaci. To je zcela zásadní, protože před modernizací vůz vykazoval nižší bezpečnost a výsledek z testu tak na něj nelze vztahovat. Testovaný automobil totiž disponoval čelními, bočními a hlavovými airbagy, o kterých si dříve mohla základní výbava Twinga nechat jen zdát. Ani modernizovaný vůz ale na nejlepší ve třídě z hlediska bezpečnosti nestačí. Za ochranu posádky při nárazu si Twingo odvezlo tři hvězdičky z pěti možných a ohleduplnost při střetu s chodcem byla ohodnocena dvojicí hvězd z maximálních čtyř. Bezpečnost dětí v autosedačkách se tehdy samostatně nehodnotila.