Renault Clio třetí generace přišlo na trh po velice úspěšné druhé řadě a tak to nemělo úplně lehké. Díky příznivým cenám si ale našlo cestu k zákazníkům a tak je nyní na trhu s ojetými vozy z čeho vybírat.
Renault Clio, francouzský konkurent mladoboleslavské Škody Fabia, se ve své třetí generaci objevil na trhu v roce 2005. Na rozdíl od předchůdce se v roce 2006 dočkal odvozené karosářské verze kombi, která oslovuje praktičtěji zaměřené motoristy, jímž by hatchback se svou přepravní kapacitou nemusel stačit. Kombíků je na trhu méně než hatchbacků, takže výběr může zabrat více času. Sportovně založené řidiče více zaujme model Clio Sport s dvoulitrem o výkonu 145 kW pod kapotou (na některých trzích byl vůz uveden jako Clio RS). U tohoto provedení je však třeba počítat s vyšší cenou, odpovídající jeho exkluzivitě, ale i nezpochybnitelným kvalitám. To běžné provedení ideálně s rozšířenou dvanáctistovkou pod kapotou má výrazně příznivější cenu. Zejména, pokud se jedná o vůz vyrobený před faceliftem, který proběhl v roce 2009.
Clio potěší cestující dostatečně velkým interiérem, a to jak v karosářské verzi hatchback, tak jako kombi. Pochvalu si zaslouží také pohodlná sedadla, jejich vyšší pozice ale nemusí vyhovovat každému. Na druhou stranu usnadňuje nástup a výstup z vozidla starším motoristům, kteří jejich polohu jistě ocení. Palubní deska Clia dostala líbivé tvary, její zpracování se však liší podle stupně výbavy. Zatímco levnější provedení ji mají z tvrdého plastu, ve vyšších výbavách zaujme daleko lépe vypadajícím měkčeným plastem. Samostatnou kapitolou jsou malé páčky pod volantem pro ovládání směrových světel a stěračů. Na jejich miniaturní rozměr si motorista musí zvykat. Zavazadelník hatchbacku nabídne objem 288 litrů, kombi přepraví náklad o objemu 440 litrů. To jsou v rámci třídy průměrné hodnoty.
Naladění podvozku nadchne motoristy vyznávající komfortní svezení. Auto totiž velmi dobře tlumí nerovnosti. Silný účinek posilovače řízení nepotěší sportovněji založené řidiče, což platí také o řazení, jež mívá vůle. Základní motorizaci Clia představuje benzinová dvanáctistovka, která se nabízí v několika výkonových verzích 48, 55, 57 a 58 kW. Platí za spolehlivou a úspornou motorizaci, z provozního hlediska ale nemá zrovna sil na rozdávání. O poznání svižnější je motor 1.4 16V/72 kW nebo přeplňovaný 1.2 TCe disponující výkonem 74 kW. Tento maloobjemový turbomotor se ale začal montovat až v roce 2007. Další dvanáctistovku, tentokrát Hi-Flex upravenou pro spalování paliva E85 potkáte na trhu s ojetými vozy jen opravdu vzácně. Hodně není ani šestnáctistovek o výkonu 65 a 82 kW, totéž platí o verzi GT s motorem 1.6 16V/94 kW a vůz s dvoulitrovým motorem o výkonu 102 kW bude spíše výjimkou. Na trhu je ale z čeho vybírat, pokud jde o turbodiesely. Do Renaultu Clio se montovaly naftové motory 1.5 dCi vyhlášení nízkou spotřebou. Jedná se o motory pracující s výkony 47, 48, 50, 63, 65, 76 a 78 kW. Některé mají vstřikovače Delphi citlivé na kvalitu nafty, jiné mají odolnější vstřikování Siemens.
Pokud zatoužíte po vozu s turbodieselem pod kapotou, věnujte pozornost jeho běhu. Musí být hladký a pravidelný. Potíže mohou působit nejen vadné vstřikovače, ale třeba i zakarbonovaný EGR ventil. Benzinové motory zase může trápit zanášení škrticí klapky, občas se stane, že vypoví poslušnost zapalovací cívka. Pozor si dejte také na tekoucí vodní pumpu, to je následek zanedbání její výměny, která se má provádět při výměně rozvodů. Známé jsou poruchy elektrického ovládání oken nebo centrálního zamykání, pozor na robotizované převodovky, jež zlobí hydraulika. Specifickým problémem Clia je klepající bezpečnostní čep dveří.
Nárazovou zkouškou Euro NCAP prošel Renault Clio třetí generace v roce 2005. Za ochranu posádky při nárazu získal pět hvězdiček z pěti možných, bezpečnost dětí v autosedačkých byla hodnocena čtveřicí hvězd z maximálních pěti. Hodnocení ohleduplnosti při střetu s chodcem vozu vyneslo jen jednu hvězdu ze čtyř možných.