Druhá generace Opelu Astra patří mezi tři vůbec nejlepší vozy nižší střední třídy. Potěší zdařilým podvozkem, prostorem pro posádku i vynikajícími benzinovými motory. Výhodou je i fakt, že se nabízela v řadě karosářských variant.
Koncem devadesátých let vládli segmentu nižší střední třídy tři králové: Ford Focus, Volkswagen Golf a Opel Astra. Řeč je o Astře druhé generace interně označené písmenem G. Tento vůz vyjel v řadě karosářských variant, každý si tak přijde na své. Nechybí hatchback, sedan, kombi, ani velice povedené kupé nebo kabriolet. Pod designem posledních dvou jmenovaných je přitom podepsána světoznámá italská karosárna Bertone. Ale ani běžná provedené nevypadají vůbec špatně. Navíc disponují dostatečně velkým zavazadelníkem i prostorem pro cestující. Jedná se o vůz, kterému lze jen těžko něco vytknout. Snad jen jeden starý osmiventilový motor z předchozí generace vozu nebo kvalitativně i výkonově slabší turbodiesel 1.7 TD z počátku výroby. Tyto motorizace ale moc často nepotkáte. Převahu mají ty opravdu povedené.
V interiéru najde dostatek místa pětice cestujících, dokonce ani na zadních sedadlech není nijak těsno v oblasti kolen. Sedačky potěší pohodlím, postrádají však boční vedení těla v zatáčkách. To je detail, který vozu snad každý rád odpustí, když přihlédne k jeho kvalitám. Palubní deska působí i po letech dobře, jen škoda často nedopisujícího centrálně umístěného displeje či málo odolného krycího plastu tlačítek klaksonu na volantu. Zavazadelník hatchbacku disponuje prostorem 370 litrů, což není vůbec špatné. Sedan ale odveze více, konkrétně 460 litrů a kombi 480 litrů v pětimístné konfiguraci interiéru. V případě potřeby tedy lze ještě sklápět zadní sedadla a nákladový prostor takto dále rozšiřovat.
Jak zde již padlo, osmiventilová šestnáctistovka převzatá z předchozí generace pod označením F není žádné terno. Výkon 55 kW nenadchne, navíc se často objevuje únik a zvýšená spotřeba oleje. Po výkonové stránce nepotěší ani motory 1.2/48 kW, 1.2 16V/55 kW nebo turbodiesel 1.7 TD/50 kW, který někdy potrápí prasklá hlava válců. Naopak trefou do černého jsou motory 1.4 16V/66 kW a 1.6 16V/74 kW. Oba pracují s příznivou spotřebou a navíc působí jako citelně silnější. Již čtrnáctistovka stačí řadě svižně jezdících řidičů, šestnáctistovka je pak jako utržená ze řetězu. Totéž platí i o 1.8 16V/85 kW ale zde je potřeba již počítat s trochu vyšší spotřebou, což se týká také motoru 2.0 16V/100 kW. Sportovně laděný model OPC pak pohání ještě silnější 2.0 16V/118 kW a v roce 2002 tento vůz dostal dokonce přeplňovaný motor 2.0 T/147 kW. K dispozici je i několik turbodieselů o objemech 1,7, 2,0 a 2,2 litru. Umějí jezdit celkem úsporně, každý je ale k nějakému problému náchylnější. Podvozek vozu výborně tlumí nerovnosti a s velkou jistotou pracuje i v zatáčkách.
U turbodieselů 1.7 DTI se někdy vyskytuje únik motorového oleje, 2.0 DTI a 2.2 DTI zase potkávají potíže s netěsnostmi vstřikování a někdy i úbytkem výkonu. Z naftových motorů je nejlepší 1.7 DTL//59 kW montovaný od roku 2006. Před koupí vozidla prověřte hadice chlazení, někdy se uvolňují. Vyskytují se automobily s nadměrně opotřebenými ložisky kol, některé vozy mají nefunkční klimatizaci nebo potíže s centrálním zamykáním. Obehranou písničkou je koroze výfuku.
Opel Astra G prošel nárazovým testem Euro NCAP v roce 1999. Za ochranu posádky při nárazu dostal čtyři hvězdy z pěti možných a za ohleduplnost při střetu s chodcem jednu hvězdu z maximálních čtyř možných. Bezpečnost dětí v autosedačkách se tehdy ještě samostatně nehodnotila.